O autorovi a účelu stránek
Na úvod něco o mně:
Narodil jsem se v malém městě na severu Čech, po škole jsem našel práci v kanceláři.
Na střední jsem objevil svět skinheads, Kališníků (česká specialita) a Oi!
Kolem roku 2008, 2009 jsem nosil bomber, steely a krátký sestřih a poslouchal Cockney Rejects, Operaci Artaban, HNF nebo Orlík. Ale přiznám se, že občas došlo i na Krátký proces, Braník, Valašskou ligu a My-Lai, jakkoliv hlavně první tři z těchto kapel (čtvrtí byli provokatéři) šly až dost napravo.
Ve městě se ale vyskytovali jen boneheads (anglicky tupci, takto pravověrní skins přezdívají neonacistům), být otevřeně skin dost zavánělo průšvihem.
Později jsem to vzal přes punk až k extrémnímu metalu (určitě ne Burzum, haha).
Pokud by to někomu z předchozího textu nebylo jasné, tak nejsem neonacista, fašista ani rasista.
Samozřejmě mě utvářelo prostředí včetně rodičů - konzervativních pravičáků (kteří to 2010 hodili Paroubkovi).
V duchu Churchillova výroku "Kdo není ve dvaceti levičák, nemá srdce, kdo je levičák ve čtyřiceti, nemá rozum." jsem ale byl až poměrně donedávna politicky někde nalevo od středu.
V současnosti marně vyhlížím pravicovou stranu, která by skončila s hospodařením na dluh, to jen na okraj.
---------
Co se týče stránek, snad na stránkách Doktora Triceratopse jsem na podzim 2008 našel e-mail na Ádu Vitáčka, začal ho zpovídat a časem mě napadlo vytvořit blog.
Povedlo se mi vygooglit též Šimona Budského, ale časem mu mé dotazy začaly být nepříjemné a odmlčel se.
Ruku na srdce, když procházím ty e-maily, tak jsem byl jako puberťák poměrně drzý.
Účelem stránek není šířit rasismus nebo jakoukoliv jinou formu nesnášenlivosti.
Některé písně jsou dosti ostré, nicméně vychází z dobového kontextu, snahy šokovat*.
Podle většiny nahrávek navíc musel být Dan Landa rád, že se udrží na nohou.
Áda se samozřejmě vysmál tvrzení, že Bílá liga byla o Kubáncích...stačí si poslechnout ideálně živou verzi.
*Jednu z prvních otevřeně rasistických písní Práskni negra do hlavy nahráli v roce 1985 liberečtí Hubert Macháně (pankáči, následně omylem řazení mezi skinheads, čemuž se v Bzenci vysmáli stejně jako celé subkultuře).
Samozřejmě jsem na internetu vypátral všechny dostupné nahrávky (a v jednom případě - Demo Nulka - i uprosil sběratele, abych to po nějaké době hodil volně na internet).
Bavilo mě o nich debatovat a přiřazovat je ke konkrétním koncertům.
Během let jsem několikrát zvažoval nechat stránky "propadnout" (každých 6 měsíců je třeba se přihlásit do administrace).
Je to ovšem část mého dětství, amatérská žurnalistika, již se (na rozdíl od Jakuba Malovaného, kterého tímto zdravím) nevěnuji profesionálně.
V komentářích také došlo k nedorozumění s Ádou, protože trval na tom, že odešel v roce 1990.
Plus jsem napsal o nahrávce kolující pod názvem Live 1987, což je samozřejmě blbost a snažil jsem se to vysvětlit.
--------
Legrační historka na závěr: před oslavou narozenin Plexis v roce 2009 jsem si koupil vinyl Půlnočního rebela a chtěl jsem si ho nechat podepsat od Ády i Petra Hoška (buď mu zem lehká).
Vlezu do kulturáku, Petr se zrovna s někým pohádal, vrhl na mě vražedný pohled a já ztratil odvahu.
Cestou zpátky ven ještě před začátkem obal vinylu povolil (mamka se mi smála, že prý kdo si vezme na koncert celý vinyl a ne jen obal) a před partou pankáčů jsem ho ze země zvedal zkrácený o 2,5 písně.
Koncert paráda, S.P.S. jsem bohužel dodnes neměl to štěstí slyšet naživo (táta jako můj odvoz se někdy po desáté začal shánět, že prý už je pozdě).
Áda mi samozřejmě napsal, že jsem se měl stavit v zákulisí.
S Plexis jsem si alespoň o nějakých 7 let později udělal na koncertě u nás ve městě fotku a pochválil jim narozeninovou oslavu.
